Vernisáž výstavy Tři kůže - Nikola Čulík, Filip Horyna, Václav Misař

Name: Vernisáž výstavy Tři kůže - Nikola Čulík, Filip Horyna, Václav Misař
Start: 2025-01-28T18:00:00+01:00
Location: Galerie U Betlémské kaple

Schedule

Tue, 28 Jan, 2025 at 06:00 pm

UTC+01:00

Location

Galerie U Betlémské kaple | Prague, PR

Srdečně zveme na zahájení výstavy Tři kůže Nikoly Čulíka, Filipa Horyny a Václava Misaře. Těšíme se na Vás v úterý 28. ledna od 18 hodin.
Výstavu zahájí kurátor Petr Vaňous.
Generační trio absolventů pražské Akademie výtvarných umění, Filip Horyna (1984), Václav Misař (1984) a Nikola Čulík (1983), spojují úzké přátelské a profesní vazby. V nich se formuje mnohovrstevnatý generační pocit, který na jedné straně prohlubuje vzájemné porozumění, na straně druhé reviduje pozici mladého umělce v současné společnosti, hledá možnosti jeho životní autenticity, vymezuje se proti mechanismům odcizení a nezříká se života mimo kulturní centra. Součástí společné zkušenosti jsou otázky spojené se smyslem tvorby, s krizí a návratem k naplňující práci. S hledáním smysluplnosti výtvarného projevu, který by se skutečně vřazoval do života jako cosi mnohovrstevnatého, přirozeného, potřebného, co není ničím navíc, žádnou nadstavbou, nýbrž přirozenou nutností a každodenní potřebou. Ačkoliv spolu původní dvojice Horyna-Misař studovala střední a vysokou uměleckou školu a dokonce společně realizovali hudební projekt Delfíni, nikdy spolu nevystavovali. V rámci společné práce pro komorní pražskou Nau Gallery navázali před časem ještě přátelství s Nikolou Čulíkem. Společně dlouhodobě diskutují a sdílejí určité hodnoty, které se objevují také v jejich tvorbě. Generace „na rozhraní starého a nového času“ se dostává do vyzrálé fáze, kdy začíná ve volených médiích malby, obrazu a kresby zobecňovat ty rysy poznání, které provokují výtvarné umění od nepaměti.
Výstavní projekt nazvaný TŘI KŮŽE je iniciativou zvláštní povahy. Jejím hnacím motorem je přátelství, zatímco spřízněnost na poli výtvarného umění je zde až druhořadá. Nejedná se o žádné společné manifestační vystoupení, které by hájilo nějaké konkrétní estetické zájmy, nebo se proti nějakým naopak vymezovalo. Jde spíše o testování toho, zda je možné, že se „stav přátelství“ propisuje do tří různých uměleckých projevů mimovolně, a zda je i toto „vizuální setkání“ nosným referentem mezilidských sympatií a vztahů. A pokud ano, jak se to projevuje?
Tři kůže reprezentují tři autonomní světy, které deklarují lidskou blízkost. Ta se odehrává kromě pravidelného setkávání v komunikační platformě WhatsAppu a je reprezentována specifickým jazykem a smyslem pro interní, ne vždy úplně přenosný humor. Tato zapouzřednost do mikrokolektivu, v němž je plánován a odžívám společný čas, je jedním z charakteristikých projevů nastupující střední generace, která se naplno realizuje jak ve svém tvorbě, tak v oblasti aktivního osobního života. Studentské časy převrstvují nové zážitkové horizonty (rodina, děti, starost o existenci). Něco postupně demontuje čas, aby něco naopak posilovalo a vytvářeno pevné mezilidské vazby. Tři kůže jsou tři osudy, tři karty v balíčku, kterými míchá čas.
A právě tento moment lze identifikovat v obrazech a kresbách tří autorů jako hrabalovské vytržení. Smysl pro kontrast stereotypní každodennosti a svátečního času slavností, smysl pro ponor pod povrch banality, do hlubin zastavení, prožitku, iniciace a komplexního poznání, smysl pro alchymii všedního dne, která je vždy znovu objevována, ctěna i zatracována a která vtahuje své oběti do vírů manického nadšení, melancholie i skepse. V dílech všech tří autorů se objevuje sdílená zkušenost a s ní spojené konkrétní situace, prostředí a atributy, jež zlehka přetváří, rozvíjí a osvobozuje citlivá reflexivní imaginace. Je-li přátelství Tří kůží stvrzeno v rovině jazyka, pak společná výstava může ohlašovat novou etapu pro nalézání a sdílení dalších rovin obecného poznání. Symbolem tohoto rituálu by mohlo být třeba ohniště, u něhož se všichni čas od času potkávají, aby se posléze rozešli a zase vrátili. Opakování stvrzuje a upevňuje sociální vazby a ritualizuje čas.
Petr Vaňous, kurátor výstavy