Vernisáž: Ivo Škuta - Smolný den

Name: Vernisáž: Ivo Škuta - Smolný den
Start: 2026-01-21T18:00:00+01:00
End: 2026-01-21T22:00:00+01:00
Location: Dům Radost

Schedule

Wed Jan 21 2026 at 06:00 pm to 10:00 pm

UTC+01:00

Location

Dům Radost | Prague, PR

Vážení milovníci umění,
dovolte nám pozvat vás na výstavu a na vernisáž výstavy
"Ivo Škuta - Smolný den"
která se uskuteční ve středu 21. 1. 2026 od 18:00 do 22:00 v Domě Radost na nám. Winstona Churchilla 1800/2, Praha 3, Žižkov.
Výstava potrvá do 22. 4. 2026.
Jak se ztotožnit se životem, ve kterém je každý den ten smolný? Jedna z odpovědí může být právě humor. A ten nechybí v díle Iva Škuty, přestože i jeho dny nesou množství zatížení.
Výstava Smolný den představuje soubor prací, v nichž se Ivo Škuta obrací dovnitř – k vlastním pocitům, pochybnostem a existenciálním tlakům, které však nikdy nezůstávají pouze osobní. Autor je zprostředkovává skrze portrétní a figurální obrazy, jež fungují jako zástupné postavy širší zkušenosti současného člověka, ale i jako autobiografická výpověď. Smolný den zde není jednorázovou událostí, ale dlouhodobým stavem: pocitem vyčerpání, tiché frustrace a neklidu, který se stal strukturální součástí dnešní reality.
Škuta ve svých obrazech tematizuje environmentální žal a ekologické problémy, konzumní společnost, narušené mezilidské vztahy, krizi středního věku i obecné selhávání společenských mechanismů, které měly poskytovat oporu a směr. Tyto motivy jsou často ilustrovány explicitně a kondenzovány do výrazových gest nebo samostatně výpovědních fragmentů.
Portréty, zcela nejnovější Škutovy práce, často působí jako momentky zachycené těsně po nějakém vnitřním zlomu – v okamžiku, kdy se únava, stud, vztek nebo rezignace nedají dál skrývat. A neskryje je ani jejich majitel, protože obvázaná hlava chtě nechtě poutá pozornost. Právě ke smůle, která u něj trvá déle než jeden den.
Výrazným rysem Škutovy tvorby je jeho grafický způsob malby. Autor pracuje s plošností, jasně vymezenou konturou a zjednodušeným tvarem, který má blízko k ilustraci, plakátu či vizuálnímu znaku. Jeho skládání obrazu je vrstevnaté - vytváří pozadí a do něj zasazuje další plány. Barva je používána úsporně, ale důrazně; často v souladu s původní zobrazovanou realitou, nikdy však tak, aby manipulovala či transformovala výpověď a diváka nechala tápat. Naopak je mu návodnou formou, která skrze kombinace akrylu, spreje a jemných airbrushových přechodů vytváří napětí mezi rukodělností a téměř počítačově precizní estetikou. Tento rozpor je u Škuty klíčový: obrazy působí na první pohled přístupně až hravě, ale nesou v sobě tíhu témat, která s lehkostí kontrastují. Škuta netvoří jinotaje, přináší konkrétní sdělení napřímo a jeho jednoznačnost dotváří ještě skrze samotný název obrazu. Ten je důležitou součástí díla a diváka tak nenechá o obsahu pochybovat. Názvy nejsou pouhým doplňkem, ale plnohodnotnou významovou vrstvou. Často posouvají interpretaci, ironizují obrazovou situaci nebo naopak odhalují její existenciální vážnost. Název zde funguje jako druhý hlas – někdy cynický, jindy zranitelný – takový, který s obrazem vstupuje do dialogu a rozšiřuje jeho čtení.
Tento pocit vnitřního přetlaku, který Škuta maluje, popisuje filozof Byung-Chul Han jako typický stav současné společnosti. Ten ve svých textech opakovaně tematizuje společnost vyhoření, přetížení a permanentního výkonu. Hanova analýza psychické únavy, environmentálního smutku i rozpadu autentických vztahů nachází v Škutově malbě vizuální ekvivalent. Postavy na obrazech jako by nesly stopy „únavové společnosti“ – nejsou oběťmi vnějšího útlaku, ale vnitřního tlaku, který se stal neviditelným a o to účinnějším. Smolný den je tak nejen osobním přiznáním, ale i obrazovou studií kolektivního stavu mysli. Škuta dokáže prostřednictvím zdánlivě jednoduchého, graficky jasného obrazu otevřít komplexní otázky současné existence a ukázat, že osobní pocit selhání je často jen symptomem mnohem hlubší společenské krize.
Výstava Smolný den nabízí divákovi prostor ke ztotožnění i ke sdílení nepohodlí. Nehledá odpovědi ani útěchu, ale přináší pocit sounáležitosti. Zvlášť pro ty, kteří Smolný den zažívají častěji, než je únosné.
Ivo Škuta (* 1989) se narodil ve Frýdku-Místku. Absolvoval na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde studoval v ateliéru malby pod vedením doc. MgA. Františka Kowolowského. Aktuálně žije a tvoří v Ostravě.
Text k výstavě: Bára Alex Kašparová
Dům Radost
nám. Winstona Churchilla 1800/2
Praha 3
Žižkov

Těšíme se na setkání s Vámi!
Srdečně,
The Chemistry Gallery
www.thechemistry.art
----
Dear art lovers,
We would like to invite you to the exhibition and opening of
"Ivo Škuta - Bad Day"
which will take place on Wednesday, January 21, 2026, from 6:00 p.m. to 10:00 p.m. at Dům Radost, Winston Churchill Square 1800/2, Prague 3, Žižkov.
The exhibition will run until April 22, 2026.
How can we come to terms with a life in which every day is unlucky? One answer may be humor. And there is no shortage of humor in the work of Ivo Škuta, even though his days are fraught with burdens.
The exhibition Bad Day presents a collection of works in which Ivo Škuta turns inward—to his own feelings, doubts, and existential pressures, which, however, never remain purely personal. The author conveys them through portrait and figural paintings, which function as surrogate characters for the broader experience of contemporary man, but also as an autobiographical statement. An unlucky day here is not a one-off event, but a long-term condition: a feeling of exhaustion, quiet frustration, and restlessness that has become a structural part of today's reality.
In his paintings, Škuta addresses environmental grief and ecological problems, consumer society, disrupted interpersonal relationships, midlife crisis, and the general failure of social mechanisms that were supposed to provide support and direction. These motifs are often illustrated explicitly and condensed into expressive gestures or independently expressive fragments.
Portraits, Škuta's most recent works, often appear as snapshots captured just after some internal turning point—at a moment when fatigue, shame, anger, or resignation can no longer be hidden. And their owners cannot hide them either, because a bandaged head inevitably attracts attention. Unfortunately for them, this attention lasts longer than a day.
A distinctive feature of Škuta's work is his graphic style of painting. The artist works with flatness, clearly defined contours, and simplified shapes that are close to illustration, posters, or visual symbols. His composition is layered—he creates a background and then inserts other planes into it. Color is used sparingly but emphatically, often in harmony with the original reality depicted, but never in such a way as to manipulate or transform the message and leave the viewer in the dark. On the contrary, it is a guiding form that, through a combination of acrylic, spray paint, and subtle airbrush transitions, creates tension between craftsmanship and an almost computer-precise aesthetic. This contradiction is key in Škuta's work: at first glance, the paintings appear accessible and even playful, but they carry the weight of themes that contrast with their lightness. Škuta does not create allegories; he conveys specific messages directly, and their unambiguity is further reinforced by the title of the painting itself. The title is an important part of the work and leaves the viewer in no doubt as to its content. The titles are not mere accessories, but a full-fledged layer of meaning. They often shift the interpretation, ironize the pictorial situation, or, conversely, reveal its existential seriousness. The title functions here as a second voice—sometimes cynical, sometimes vulnerable—one that enters into dialogue with the painting and expands its reading.

This feeling of internal pressure that Škuta paints is described by philosopher Byung-Chul Han as a typical state of contemporary society. In his writings, he repeatedly addresses the themes of burnout, overload, and permanent performance. Han's analysis of mental fatigue, environmental sadness, and the breakdown of authentic relationships finds a visual equivalent in Škuta's paintings. The figures in the paintings seem to bear the marks of a "fatigued society" – they are not victims of external oppression, but of internal pressure that has become invisible and all the more effective for it. Smolný den is thus not only a personal confession, but also a pictorial study of a collective state of mind. Through seemingly simple, graphically clear images, Škuta manages to open up complex questions of contemporary existence and show that a personal feeling of failure is often only a symptom of a much deeper social crisis.
The exhibition Bad Day offers viewers a space to identify with and share their discomfort. It does not seek answers or consolation, but brings a sense of belonging. Especially for those who experience Bad Days more often than is bearable.
Ivo Škuta (* 1989) was born in Frýdek-Místek. He graduated from the Faculty of Arts at the University of Ostrava, where he studied in the painting studio under the guidance of doc. MgA. František Kowolowski. He currently lives and works in Ostrava.
Exhibition text: Bára Alex Kašparová
Dům Radost
nám. Winstona Churchilla 1800/2
Prague 3
Žižkov

We look forward to seeing you!
Sincerely,
The Chemistry Gallery
www.thechemistry.art