Vernisáž fotografií: Projekt Domino

Zveme vás na vernisáž a oslavu narozenin Polagraphu 🥳.
V Praze 20. října od 18h:
🖼️ vernisáž polaroidového projektu studentů fotografie, Domino.
🪩 dj, pivo, víno – Polagraph totiž slaví už 14. narozeniny 👴🏻
~ více o projektu Domino najdete níže!
~ co se bude všechno dít, zjistíte brzo tady v události a na našem Instagramu.
V Brně 22. října od 18h:
📸 beseda na téma Polaroid
🪩 dj, pivo, víno – brněnský Polagraph slaví už 9. narozeniny 👶🏻
👉 připravujeme samostatnou Facebook událost
~~~
Projekt Domino je kolektivní fotografická hra, ve které jeden snímek vždy inspiruje dalšího autora – obrazem i textovým vzkazem. Přijďte se podívat, jak z této řetězové hry studentů a pedagogů z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Pracowni Fotografii Akademii Sztuk Pięknych z Katovic postupně vzniká mnohovrstevnatý celek, kde se potkává náhoda, intuice, komunikace i kouzlo instantní fotografie.
Partneři projektu Domino jsou:
~ FMK UTB Zlín
~ ASP Katowice
~ Polagraph.
Organizátor a koordinace projektu Domino:
~Jan Jindra, FMK UTB.

Kurátorský text k výstavě:
~~~
Kolektivní fotografický projekt Domino vznikl v roce 2024 jako klauzurní práce studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. O dva roky později nabyl mezinárodních rozměrů zapojením studentů a pedagogů Pracowni Fotografii Akademii Sztuk Pięknych v polských Katovicích. Jeho osu tvoří řetězec polaroidových fotografií, které na sebe libovolným způsobem navazují.
Každý ze zapojených autorů v krátkém časovém úseku pořídí sdíleným fotoaparátem Polaroid fotografii, kterou spolu s textovým sdělením na zadní straně připojí do řady. Tím vytvoří východisko pro dalšího člena projektu.
Tento fotografický experiment v sobě primárně soustřeďuje herní princip domina, a to dokonce ve dvou rovinách. Každý další snímek může vizuálně navazovat na snímek předchozí, pozornost ale směřuje také k textovému vzkazu na jeho rubu. Ten v projektu funguje jako neustále se proměňující zadání. Projekt Domino je tedy v principu skupinovým rozhovorem, v němž každý účastník nejprve poskytuje jednu obrazovou odpověď a následně pokládá jednu textovou otázku, která z ní vyplyne. Jednotlivá sdělení jsou tak do projektu vetkána v pravidelném sledu. Ze zdánlivě nesouvislé řady individuálních fotografií postupně vzniká něco jako soubor. Tento soubor nemá jeden společný význam, to ale neznamená, že nemá žádný. Významy se synchronně řetězí a proměňují – vždy jen o malou část, tak, aby byla zachována kontinuita celku. Projekt současně zahrnuje i princip tiché pošty.
Textové zadání, formulované jeho tvůrcem jako aktuální nevyhnutelnost vyplývající z fotografování, může jeho následovník pochopit zcela jiným způsobem – tak, jak to odpovídá jeho vlastnímu příběhu. Tento typ kolektivní práce odráží specifickou strukturu mezilidských vztahů, které jsou artikulovány prostřednictvím těsného prolínání racia (textu) a intuice (obrazu).
Ani charakter instantní, okamžité fotografie, vlastní polaroidovému aparátu, není v projektu bez významu. Omezení na pět až osm snímků, z nichž jeden „musí vyjít“, nutí autora zbystřit pozornost a soustředěněji pozorovat okolí, až se dostává do stavu permanentní předpřipravenosti. Spoušť pak zmáčkne s dávkou bázně a dopaminové slavnostnosti, která přetrvává ještě několik minut, během nichž se obraz vynořuje na právě zrozeném snímku.
Prožitek z fotografování prohlubuje i narůstající obtížnost manipulace s aparátem, který se postupně mění z chladného, neosobního přístroje v umělecký objekt polepený obrázky a ověšený drobnými předměty. Akt tvoření se tím posouvá od nezávazného cvaknutí k promyšlenému a uvědomělému činu s dávkou performativity. A to jak ze strany tvůrce, tak ze strany bzučícího přístroje, který jedná do značné míry svévolně. Zda „vyhraje“ autor se svým původním záměrem, nebo aparát se svým vnitřním nastavením a specifickými vlastnostmi vloženého filmu, zůstává nejasné až do poslední chvíle.
Mnohovrstevnatý fotografický projekt Domino lze v jistém smyslu připodobnit k modelu životní pouti. Nejde nutně o to znát celou cestu. Stačí se krátce ohlédnout a pak udělat první krok. Uvědomit si a plně prožít okamžik, kdy máme možnost něco změnit nebo alespoň lehce posunout. Víc mnohdy stejně nezmůžeme. Stát před mystériem a alchymií skrytých technických či přírodních zákonitostí i před nezávaznou hrou, při níž dílo mnohdy nemáme plně ve své moci. Statečně čelit vědomí, že čas, prostor a věci, kterých užíváme, nejsou nekonečné, nýbrž omezené. Vážit si jich v kontextu této danosti. Dokázat přistoupit s radostí, lehkostí a údivem k chvíli, která nás má.
Text: Lucia L. Fišerová